Únor 2009

NeVěŘ!

21. února 2009 v 9:36 | black sun |  Básničky
Zpěv ptáků na potemnělém nebi utichl,
na krčící se smutnou dívku pohled se naskytl.
Schoulená v klubíčku, pláč na tváři měla,
svému milému, že má ji má rád uvěřila...
Jak byla bláhová, jak mu věřila slepě,
teď o vrácení času prosila úpěnlivě.

Co se stalo?

21. února 2009 v 9:33 | black sun |  Básničky
Kapky z očí mé tváře kropí,
víčka se jistojistě směrem dolů klopí...
Ve výrazu děs a hrůza co se stalo,
v uších zní tóny hudby, kterou celý večer se hrálo.
Za vinu si to dáváš a nadáváš sama sobě,
při představě že za to můžeš, se vidíš radši v hrobě.
Ta panická hrůza a nevědomost tě ničí,
tvoje svědomí na tebe zpoza hlavy křičí.
Nenávidíš sama sebe za to co se mohlo stát,
nic víc než vrátit čas si teď můžeš přát.
Jak hloupá jsi byla, když myslela jsi jen na sebe,
v okamžiku tomto víc než smutek tvůj mozek cítit nesvede.
Slané kapky dál z očí ti kanou,
zlověstné větry si za oknem vanou...
Čekáš na sebemenší zmínku z venčí,
zásoby slz se nenávratně tenčí.
Prosím odpusť mi, že myslela jsem jen na sebe,
co bych byla, kdybych byla bez tebe?

Koleje

21. února 2009 v 9:29 | black sun |  Básničky
U kolejí stála,
na štastnou si hrála…
Když však odešli přátelé,
myšlenky ozvaly se nesměle…
První hned povídá, že všechno špatne dělá,
dívenka malinká, vzlykem se zachvěla.
Druhá se ozývá, že je moc nesmělá,
k dívčině depresi dávkou přispěla.
Třetí povídá, že ji nikdo nemá rád,
a tak se dívka přestala smát.
Na koleje temné hleděla,
co udělat musí věděla…
Se slzou v oku naposled pohlédla na nebe,
pak už ji pražec do těla zebe..
Již slyší houkání, světla na ni svítí
a ona sleduje, jak smrt se řítí…