Duben 2008

He hates me

15. dubna 2008 v 20:07 | black sun |  Básničky
You´r lost in your lies,
tears are in your eyes.
What do you know
You must say no!
You love him,
he´s your king..
You can´t do anything!
Cry is everywhere…
He hates me…he´s there…

Vlak...

4. dubna 2008 v 19:11 | black sun |  Básničky
Sednou si na koleje a jen tak se koukat,
sednout si tam a čekat až projede vlak,
sedět a v myšlenkách následků doufat,
sedět a čekat až ukončí to rychlý drak,
koleje mokré od kapiček deště,
nejsem si jistá že zítřek spatřím.
Jen taktu sedím pár myšlenek ještě,
nad světem nad sebou, že život zmařím.
Už slyším závory jak prudce cinkají,
srdce mi tluče ohromnou rychlostí…
Do očí temných se slzy mi rozlejí.
Odejít a vrátit se? Toť jedna z možností.
Zář reflektorů se mi odráží v očích,
nehledím jinam než do smrti tváře…
Nebude dlouho a spát budu v růžích,
na mé tělo nedosáhne sluneční záře...
.

Krásný začátek, špatný konec

4. dubna 2008 v 18:59 | black sun |  Básničky
Psalo se 12. července a venku krásně zářilo slunce, krásný idylický den přímo stvořený pro to, abych ho prožila se svou láskou…Když jsi pro mě odpoledne přišel s tím, že se půjdeme projet na motorce, nemohlo by mi být lépe. Tak moc jsem tě milovala!!! Pro
jížděli jsme se po loukách a slunce nám pálilo do zad. Dostal jsi nápad jet se podívat na nedaleký kopec, samozřejmě jsem souhlasila, bylo mi jedno kde spolu budeme. Hlavně že budeme spolu! Vítr si mi pohrával s vlasy a jemně mě pálil do tváře, držela jsem se tě jako klíště a užívala si každé vteřiny s tebou. Pomalu jsme se blížili k tomu obrovskému kopci tyčícímu se snad až do nebe, který se z druhé straně svažoval příkře dolů. Začali jsme stoupat a já měla chuť s tebou vyjet až do nebe…Konečně jsme dosáhli vrcholu, ale místo mého očekávání, že zastavíme, jsme jeli pořád dolů po strmé straně kopce. Řekla jsem ti, ať zpomalíš, ty jsi však místo zpomalení jen řekl ať ti povím, že tě miluji. Pomalu jsem dostávala strach z té rychlosti, jakou jsme se řítili dolů…Říkám zpomal!!!Prosím!!! Ty sis však dál vedl svou…Chtěl jsi abych ti řekla, že tě miluji. To víš, že tě miluji!!! A teď již zastav, prosím!!! Tentokrát jsi měl další podmínku, chtěl jsi, abych si vzala tvou helmu. Já svoji neměla, jelikož jsem se nebála jezdit bez ní. Prosím zpomal! Můj tep se zrychloval čím dál víc a již mi začal po čele stékat studený pot, opravdu jsem se bála!!! Sundal sis helmu a nasadil mi ji. Jenže motorka pořád nezastavovala…
Sedím v pokoji se zataženými závěsy a znovu a znovu si pročítám noviny. Článek s názvem 18ti letý mladík se zabil na motorce mě rozplakává…On věděl, že mu vypověděly brzdy a přece zachránil místo sebe mě!!! Proč?! Proč se to muselo stát?! …