Srpen 2007

Kdo, kdy, kde, jak a proč

27. srpna 2007 v 22:40 | black sun |  Básničky
Kdo vysvětlí mi, proč láska bolí?
Kdo poví mi, proč zas sedím tu?
Kdy mé já, ke vztahu svolí?
Kdy okolí přestane semnou hrát tu hru?
Kde začnu se konečně jak doma cítit?
Kde přijmou mě takovou, jaká jsem?
Jak se chovat, když hvězdy přestanou svítit?
Jak bez úhony proplout všedním dnem?
Proč rodiče chtějí vždy pravdivou výpověď?
Pár hloupých otázek, na které neznám odpověď...

Miluji tě!

27. srpna 2007 v 22:23 | black sun |  Básničky
Já milovala tě a ty to víš,
ale kašleš na mě a dál si sníš.
Sníš o té perfektní krásce.
Proč? Proč nikdy nepropadnu lásce?
Nepochopils, jak moc mě to bolí.
Představ si, že někdo čerstvé rány solí.
Tak takhle se cítím po slovech tvých!
Miluji tě, i přes to že je to hřích!
Pověz! Proč na mě s odporem hledíš?
Proč vždy co nejdál ode mě sedíš?
Nic jsem neprovedla, přec nejsem tak zlá!
Tebe mít nebudu, proto se budu na věky cítit mdlá.

Pro Nikču

27. srpna 2007 v 22:14 | black sun |  Básničky
Nenech mě samotnou na ten svět hledět.
Pověz něco! Jen malinko vědět!
Nemám sílu se s ničím prát!
Nač vlastně? Na všechno srát!
V poslední době, jen tys mě chápala.
To ty jsi mi optimismus pro život dávala!
A teď bys odešla? Ne! Nedovolím!
Proč všichni mě opouští? Nerozumím!
Řekni, že to celé je jen hloupí vtípek!
Že všechno se mi zdá a já jsem snílek!

Zase

27. srpna 2007 v 22:05 | black sun |  Básničky
Tím nic nevyřešíš, vždyť to víš!
Není to zlý sen, podívej, bdíš!
Ach jaká bolest, jak rány pálí!
Po těle dolů, krev se ti valí...

Pro Nelinku

12. srpna 2007 v 20:26 | black sun |  Básničky
V koutku jsi schoulená a na svět koukáš,
nevíš co dál, přede vším couváš.
Jediné kam myšlenky směřují,
stalo se to, zda tvá stehna se zužují.
Ana je láska, avšak i vrah!
Zlatíčko moje přestaň mít strach.
Mám tě moc ráda, vždycky tu budu
Porazíme obavy, zaženem nudu!
Začni si života na plno užívat,
nepřišel čas truchlit a ani umírat!

Moře

2. srpna 2007 v 10:31 | black sun |  Básničky
Ubrečená, nešťastná. Jen svůj nářek máš,
čistému moři se celá odevzdáš.
Na břehu máš strach, znáš mnoho špatného!
Však co může být horší? Už nic jen pohled na tě mrtvého.
Ach, jak voda je svěží a věrná.
Občas se potopíš, toť myšlenka tvá černá.
Plaveš dá a dál, jak krásné to spojení!
Ty a ona, žádná z vás nelení.
Ty posloucháš jak vlny jdou,
ona se odvědčí nevídanou oporou.
Čím víc od břehu jsi, tím více chladu cítíš.
Avšak máš se fajn, z té krásy moře šílíš.
Proč jen mrtvo v srdci máš?
Vzala si tuk i duši, tak co jí ještě dáš?!
Už jsi moc vzdálení, už není cesty zpět!
Kam všechno zmizlo?
JÁ JSEM ONA A ŽIJU JEJÍ SVĚT!!!

Ovládána jídlem

2. srpna 2007 v 10:24 | black sun |  Básničky
Vysvětli proč se vždycky přejím?
Proč, proč když hubená chci být?
Proč do zrcadla pak s odporem hledím?
Proč musím v tomhle těle žít?
Nenávidím se a jídlo proklínám,
žiju svůj svět a reál nevnímám!
Z jakého důvodu chci se jak pírko cítit,
z jakého důvodu chci sebe a jídlo řídit?
( Věřte, že já na Anu nezapomněla! Založila jsem nový blog. Myslím, že ho poznáte, protože je jeden z nově založených o Aně)

Rozhovor

2. srpna 2007 v 10:19 | black sun |  Básničky
(Tučně je psána role dívky, obyčejně kluka)
Neroň slzy, přestaň štkát!
I já vím jak těžké se je smát!
Cožpak víš? Co víš o světě utrpení?
Tvůj život nic, než rovná cesta není!

Oh jak jsi bláhová! Hned ve všem jasno máš!
Ne, jen věřím tomu co mé oči vidí!
Ale co srdce? Naň snad taky dáš!
Srdce, to neví a bez pomoci pídí…
Má lásko přestaň vlhkou solí zemi máčet!
Tahle zem bude tvá, to ty tu budeš pansky kráčet!
Sám víš, že na věky budu tou špatnou jen,
sám víš, že náš sen nebude vyslyšen…