Červenec 2007

This is the end...

30. července 2007 v 7:24 | black sun |  Něco málo o mně
Tak jsem se konečně rozhodla...
Smazala jsem většinu věcí z tohohle blogu. Nechala jsem tu jen básničky, povídky, úvahy a něco málo o mně. Když se vám bude chtít, můžete si občas něco přečíst =o) Asi se s váma tedy loučím...
Vlastně jsem se chtěla ještě zeptat, jestli máte zájem, abych sem občas připsala svoje new básničky či povídky?! Je to na vás...

30. července

30. července 2007 v 6:36 | black sun
Holčinky, já osobně jsem v plánu tohle všechno mazat neměla, anu podporuji dále, postava mě trápí dál, jenže na tento blog se dostali lidé z mého okolí. Je to můj svět a oni mi do něj začali zasahovat! Pohádala jsem se s pár mýma bývalýma nej kámoškama. Zakládám tedy nový blog, napíšu vám tedy na blogy adresu, ae buďte tak hodné a hned je na vašich blozích v komentářích smažte, nechci aby se opakovalo to co tady...

KONEC!

28. července 2007 v 19:28 | black sun
Chci vám oznámit, že veškeré všechno o anorexii, hubnutí atd. na tomto blogu končí! Blog se stane jako doposud, plný temna atd. Už nebudu propagovat hubenost anorexii apod. Doufám, že jsou mnozí spokojeni, že docílili toho co chtěli!
Maximálně zítra, možná již za chvíli smažu všechny rubriky s touto tématikou!

Můj miláček!

26. července 2007 v 17:32 | black sun |  Něco málo o mně
Tak tohle je můj největší miláček! Mám pocit, že někdy chápe všechno co se děje.... Už jako malá jsem mu četla pohádky a on u toho spinkal =o) Do teď se máme moooc rádi!

26. července

26. července 2007 v 17:26 | black sun
Ahoj holčinky moje!
Jak se vám daří?! A jak papáte?! Já zase ráno žrala jak najatá! Nektarinka, 5 kousků cuketové buchty ( ještě že je málo kalorická ) , ulizovala jsem těsta jak jsem ji dělala, zmražený nízkokalorický jogurt. Myslím, že jsem to vyvážila hodinovou jízdou na kole a hodinovým cvičením. Do večera už nic nejím, i když u oběda jsme se kvůli tomu pěkně pohádali! ,,Proč by jsi to nejedla?,, ,,Nemám chuť!,, ,,To sníš, i kdyby jsi tu do zítra měla sedět!,, Hihi, stejně jsem si dala vždycky lžičku do pusy a pak to na ni z pusy vrátila, naši si toho nevšimli a já pak mohla zbytek ( celou polívku ) dát psovi. K večeři zase otec otravoval, abych si vzala kuře. Souhlasila jsem, ale vzala jsem si je ven, kde je spapal můj miláček pejsek =o)

Moje devatenácté ocenění

25. července 2007 v 20:12 | black sun
Tak tohle je moje první ocenění s někým hubeňoučkým a krásným...Asi si takovéhle začnu nechávat dělat, aby bylo nějaké neokoukané thinspo! Tak a tenhle diplomek pochází z www.hxneck.blog.cz a já moc děkuji!

Konečně pravda o hubnutí

25. července 2007 v 19:59 | black sun
Je celá řada různých mýtů o hubnutí, ale většina se dá velice snadno odhalit, pokud rozumíme principu, jak funguje naše tělo. Pečlivě si přečtěte následující řádky.

Nemáte nadváhu, protože jste jedli příliš mnoho!
Máte nadváhu, protože jste nejedli dost!


To je pravda. Nejedli jste dostatek něčeho, co je pro naše tělo základní. Vašemu tělu schází něco, co potřebuje k tomu, aby bylo silné a zdravé - základní výživa.

Takže, aby přežilo a žilo s nedostatečným přísunem živin, které mu dáváte, vaše tělo dělá tři věci:

První: Zpomalí Váš metabolismus, aby Vás učinilo méně
aktivní. Tímto způsobem uchovává energii
a zbývající vzácné výživné látky. Proto se
cítíte unavení.

Druhá:
Jako následek zpomaleného metabolismu začíná
uskladňovat více tuků, protože si myslí,
že hladoví.

Třetí: Jestliže má Vaše tělo nedostatek živin (dokonce
i jedné jediné mikroživiny, která má udržet
zdravé Vaše vlasy), tak to způsobí, že "zesílí"
Váš hlad a chutě a doufá, že budete jíst
potřebné živiny. Samozřejmě, že většinou
sáhnete po nějaké dobrotě, po polotovaru nebo
po podobném na živiny chudém jídle, které
způsobilo nedostatek živin na začátku! Takže
tím prodloužíte problém, ztrácíte zdraví,
životní energii a pokračujete v nabírání váhy.

Diety, omezení jídla, dělená strava, hypnóza, prášky na potlačení hladu a pod. potlačují jen příznaky tělo se zhoršuje díky nedostatku živin vyplývajícího z omezení jídla. Další významný problém je masivní úbytek svaloviny souběžně s úbytkem tuků. Takže když znovu váhu naberete (což se nazývá JO-JO příznak), tak přiberete jen tuky. (pokud přitom necvičíte jak blázen) Takže skončíte s ochablým tělem, které je ještě v horší kondici, než když jste začali. A navíc se to podepíše i na Vašem zdraví, protože máte dokonce i méně živin k obnově Vašich buněk, což je ta počáteční příčina, proč jste přibrali váhu.

Co je odpověď?
Potřebujete odstranit příčinu obezity na buněčné úrovni. Což Vám umožní se rychle zbavit tuků se zdravými návyky a udržet si stále ideální váhu.

Správný pitný režim a jeho výhody

25. července 2007 v 19:50 | black sun
Existuje osm prvků bez kterých nemůžeme žít: karbohydráty, proteiny, tuky, vitamíny, minerály, vláknina, kyslík a voda.

Jaká je funkce vody?
- účastní se procesu trávení, vstřebávání a asimilace
potravy
- účastní se procesu vyměšování odpadových látek ze střeva
a ledvin
- reguluje tělesnou teplotu
- slouží jako mazací prostředek pro klouby a membrány
- tvoří přibližně 92% krve
- krev slouží jako přepravní prostředek živin po celém
organismu
- voda je rovněž hlavní složkou téměř všech tělesných
sekrecí a trávicích štáv
- organismus potřebuje denně asi 1,5 až 2 litry vody pro
zachování optimální funkce

Čím méně vody pijete, tím více se ji organismus bude pokoušet uschovat pro pozdější využití. Tomuto procesu se říká zadržování vody, které vede ke zvětšení buněk právě díky vodě, která se v nich uschová. V celkovém důsledku pak ke vzhledu člověka s nadváhou. Nedostatek vody může vést k přejídání, vzhledem k tomu, že pocit hladu může být způsoben dehydratací. Máte-li pocit hladu, je možné, že váš organismus jen potřebuje vodu, proto doporučujeme před
každým jídlem vypít velkou sklenici vody. Ve většině případů jsme pouze trpěli nedostatkem vody. Dodržovat pitný režim je často jen otázkou zvyku. Doporučujeme mít stále při sobě sklenici vody a popíjet po troškách celý den.

Wellness

25. července 2007 v 16:23 | black sun
Celkově znamená wellness fyzickou i psychickou prosperitu člověka a udržení dobré kondice do vysokého věku. Skládá se ze čtyř částí: ovládání stresu, fyzická aktivita, optimální váha, správná výživa. Dobrá zpráva je, že pokud máte v pořádku výživu a váhu je tělo schopné se daleko lépe bránit negativnímu vlivu stresu. Dále odborníci uvádí, že pro správnou kondici není nutné dělat aktivně sport, ale stačí 30 minut pohybu denně. A dnes je již obecně známé, že jedním z hlavních důvodů, proč si tělo dělá zásoby tuku, je nevyvážená výživa. Tedy ten nejdůležitější faktor, který má největší vliv na správnou kondici, je skutečně kvalitní vyvážená výživa dodávaná tělu každý den.

25. července

25. července 2007 v 15:29 | black sun
Se mi daří dnes docela fajnově. Mám po dlouhé době skvělou náladu. Papám dnes moc dobře a dokonce jsem si zacvičila. Moc děkuju Nikči! Díky tobě jsem cvičila, protože jinak se mi vůbec nechtělo... *MUCK* Jak se daří holčinky vám?! Jdu dnes k psycholožce, tak nevím co jí budu vykládat...Jím 5krát denně, cvičím jenom mainko. Hm...dobrý vtip =D Pro představu jsem dnes snědla jeden jogurt a cvičila 2,5hodiny. Mno a co, moje vyžraný 57kilový tělo si to zaslouží!
Andílek pro Nikču, moc jí za to cvičení děkuju!!!!

Přemohla anorexii

24. července 2007 v 20:02 | black sun
Ještě v listopadu jsem ale vypadala hrozně, připomíná Aneta Georgiadisová (16) z Krnova. Vyhrála boj s mentální anorexií, jež je strašákem stále mladších dívek snažících se podobat vychrtlým modelkám. Po rychlém pádu ručičky váhy o 17 kg strávila Aneta tři týdny ve špitále...
Začalo to nešťastnou láskou: Aneta, vysoká 172 centimetrů, zhubla na 45 kilo, takže se ocitla v krnovské nemocnici. Zde se musela naučit opět normálně jíst, čímž se vyhnula přeložení na speciální pracoviště pro mentální anorexii v Brně. "Už jsem se dostala na váhu 59 kilogramů a cítím se mnohem lépe," svěřila se Aneta. "Pomohla mi podpora rodiny a přátel. Taky jsem se už na sebe nemohla dívat do zrcadla," dodala se smíchem. Dívku také opustily psychické problémy, netrpí depresemi ani stresem.
"Bylo to strašné období. Neměla jsem žádnou energii, už od rána jsem se cítila unavená, bylo mi špatně, nemohla jsem nic pozřít," vzpomínala dívka na konec minulého roku.
"Postupně jsem do sebe dostala půl rohlíku za den, pak celý. Pak jsem přešla na jogurty, piškoty a čokoládu. Jídlo, na které jsem měla chuť," vyprávěla Aneta. Přiznala, že jí ještě pobolívá žaludek a mívá občas neurózu. "Věřím, že do toho zase nespadnu. Musím se vyhýbat stresu a být obklopena lidmi, kteří mě mají rádi," dodala pohledná dívka. Ráda by se opět věnovala modelingu a focení.
zdroj : blesk
Ale to jak zhubla nenapíše... =(

Allegra Beck Versace

24. července 2007 v 19:56 | black sun
Jedna z předních světových návrhářek Donatella Versace produkuje oblečení pro vyzáblé modelky. Není tedy divu, že její vlastní dcera se snažila nacpat do velikosti nula.
Podle nejnovějších zpráv trpí anorexií a s pětatřiceti kilogramy byla převezena do nemocnice, kde bojuje o život.
Allegra Beck Versace byla na psychiatrickou kliniku se specializací na léčbu anorexie a poruch příjmu potravy převezena záchrankou. Dvacetiletá dívka je na tom podle informací Woman´s Day tak špatně, že je pod permanentní čtyřiadvacetihodinovou kontrolou, je napojena na umělou výživu a infuze.
"Byl to nejsmutnější a nejotřesnější zážitek mého života. Její ruce byly jako ramena svícnu. Její kůže měla nepřirozenou barvu, jakou jsem nikdy neviděl," prozradil mluvčí impéria Versace. Co na to říká její matka Donatella, o tom tisk bohužel mlčí.
zdroj : idnes

24. července

24. července 2007 v 17:07 | black sun
Ach jo...Já jsem tak, ale opravdu tak tlustá!!! Mám tlusté i zápěstí!
Jsem si byla dnes totiž vybrat k narozeninám ( mám je sice až za 14 dní, ale nevadí ) hodinky. Stály kolem pětistovky a jsou černé =o) Tže to bude krásnej dáreček od babičky. Jenže jak jsem si ty hodinky zkoušela, tak jsem si všimla, že mám děsně tlustý i zápěstí! Honem jsem proto šla do lékárny, kde jsem si koupila čaj na hubnutí ( Herbex - cena 33Kč ) . Ještě jsem si neuvařila, ale těším se na to.
Kdyby jste holčinky věděli, jak já to mám s klukama těžké...Nabalují mě tři opravdu krásní kluci, ale copak si můžu vybrat? Takové tlusté prase si žádného nezaslouží a zvlášť když se jich tak bojím...Jednoho jsem odmítla a co on?! Je uražený a nemluví semnou. Přijdu si jako největší, s prominutím, svině! Nejspíš u mě vyhrál David, ale jak se mu můžu líbit tak tlustá?! A co když na mě nebude hodný?! Vždyť já mám na kluky takovou smůlu...Ach jo...

Vrr! =(

22. července 2007 v 13:42 | black sun
Tak jste to chtěli vědět vy sami.....
57Kg.....
To je hnus co?!?!

Tečka!

20. července 2007 v 21:55 | black sun
Tže....TEČKA, ČÁRKA, VYKŘIČNÍK! Já prostě odmítám přibírat...Jsem si stoupla včera večer na váhu...a hádejte kolik tam bylo?! MOOOC! Jestli chcete vědět kolik tak si napište do komentářů, protože to není ani 1kg, 2kg, 3kg....
Poslední dobou mě každý zve na koupaliště, ale cožpak tam tahle bečka sádla může?!

Moje osmnácté ocenění

20. července 2007 v 21:41 | black sun
Vždycky když se nudím, tak brouzdám po ostatních blozích a občas vyplňuji různé bleskovky. Tentokrát na www.nedda.blog.cz

20. července

20. července 2007 v 21:31 | black sun
Moc mě mrzí, že sem teď píšu málo, ale hodně času trávím venku. K tomu je mi moc smutno a přibírám...Jsem nechutná špekna! Nikdo mě nemá rád a vůbec. Jsem k ničemu!
Doufám, že alespoň někoho moje kecy zajímají, protože když mluvím s někým v tomhle našim divném domě, přijdu si jako bych mluvila sama se s sebou...

Příběh

18. července 2007 v 22:23 | black sun
Jeden pravdivý příběh...
Je středa, 10:45, a Martina počítá poslední minuty do konce vyučovací hodiny. Už ví, že to znovu nevydrží. Rychle zvedne ruku (schovanou do dlouhého rukávu) a hlásí se jak o život. ,,Můžu si, prosím odskočit na záchod?" Učitel je naštěstí pohodář ,tak ji pouští. Martina popadne kabelku a vystřelí ze třídy jak namydlená střela. Zrychlený dech, zpocené ruce...utíká jak o život - v hlavě ji poletuje jen jedna myšlenka - už jen chvilku a konečně! Konečně mi zase bude líp. vběhne do kabinky okamžitě za sebou zamkne, sedne na prkýnko a nervózně prohrabává kabelku, až to nejde! Svoji oblíbenou...žiletku! I když byste do ní na první pohled neřekli, Martina trpí sebepoškozováním! ,,Odmalička jsem vyrůstala ve stínu své mladší ségry Lindy. Pro naše byla vždycky dokonalá - byla tou ideální holčičkou, kterou se všude chlubili. A já? Já jsem byla ,,jen ta druhá". Sama nevím, proč to tak bylo - možná proto, že s Lindou to těsně po narození vypadalo špatně. Byla několik měsíců v inkubátoru a nikdo jí nedával šanci, že by mohla žít... Ale kdybych vám to neřekla, tak to na ní dneska nepoznáte - dostala se z toho do jednoho roku a od tý doby je normální, úplně zdravá holka!" Tatínek Martinu nikdy za nic nepochválil, a když se mu s nějakým úspěchem pochlubila, přešel to mlčením. Ale běda když se jí něco nepovedlo - to byl oheň na střeše - nadával jí několik hodin a důležitě uděloval tresty. Mohlo by se zdát, že se špatně učila, ale naopak - nejhorší známkou na základce byla dvojka. Ale i těch pár co dostala do žákovské si tajně přepisovala na jedničky a falšovala podpisy. To všechno jen proto ,aby se stala ,,oblíbenou dcerou" svých rodičů, aby se jim zavděčila. Bohužel ani to nepomohlo a co víc - když se to provalilo prožila si Martina doma peklo! S mladší sestrou si nikdy nerozuměla, a není se čemu divit. Linda ji před rodiči ponižovala a vyžívala se pak v Martininých depkách. Proto se tak upnula svoji nejlepší kamarádku Jitku. S ní trávila nejvíc času, jí svěřovala svoje největší tajemství, ona pro ni byla prostě všechno! O to bolestivější pak byla rána, kterou Martina dostala ve svých čtrnácti letech - Jitka se začala kamarádit s její ségrou Lindou. Najednou byla Martina úplně sama... I když je to pěkná holka a každý kluk se za ní na ulici otočí, sama si připadala jako malá, ošklivá, k ničemu. A právě tehdy to začalo: ,,Už ani nevím, jak mě to napadlo. Bylo to zas po nějakým hysterickým výstupu otce. měla jsem depku jako sviňa a seděla zamčená v koupelně, kde se mimo jiné povalovala žiletka. Tak jsem ji vzala a jen tak si s ní hrála. Pak ji přiložila k zápěstí a... řízla se. Šíleně to bolelo, ale na druhou stranu se mi strašně ulevilo - ta fyzická bolest totálně přehlušila mojí depku. Bylo mi tak krásně." Tahle ,,náhoda" se pro Martinu stala osudnou - najednou měla na všechno lék - jakmile jí bylo smutno nebo jí někde ublížil schovala se někam na klidné místo a řezala se. Přinášelo jí to velkou úlevu, pocit, že je ,,volná". Jenže s jídlem roste chuť a Martina začala být na sebepoškozování závislá. ,,Musela jsem u sebe mít pořád nějakou žiletku - čím tupější, tím lepší. Kvůli hygieně jsem je, ale střídala, abych si do těch ran nezanesla infekci. Jednou se mi ale stalo, že jsem u sebe žádnou neměla a myslela si, že se zblázním! Rychle jsem si teda šla koupit skleněnou flašku s pitím - obsah jsem vylila a láhev pak rozbila a pořezala se kusy skla. Nikdy jsem se nechtěla zabít! Jen jsem prostě potřebovala cítit fyzickou bolest, abych prožívala tu euforii a ulevilo se mi o té bolesti. Víc jsem se řezala do nohou, protože tam to není tolik vidět. V létě jsem tak ale musela chodit v sukních a v kalhotech - nic krátkého (natož plavky) nepřicházelo v úvahu. "Čím víc si Martina ubližovala, tím míň času trávila ve společnosti a tím víc se uzavírala do sebe. Skoro pořád tak byla sama se strachem, že ,,to" někdo objeví. Styděla se za sebe, za své zjizvené tělo. Cítila se odporná, znetvořená. Rozhodla se, že s tím skoncuje: ,,Věděla jsem, že to přestávám dávat. Zkusila jsem se z toho dostat sama. Ze začátku to vypadalo slibně - dokonce jsem měla období, kdy jsem na sebe třeba dva měsíce vůbec nesáhla, ale pak se to zas přehouplo do druhého extrému a já se řezala i několikrát za den! Už jsem nevědělo co dál. Začala jsem se bát ,abych to jednou nepřehnala a nepodřezala se k smrti!" Tehdy Martina sebrala poslední zbytky sil a rozhodla se zajít k psycholožce. ,,Strašně jsem se bála tam jít... Cizímu člověku říkat něco tak intimního. Ale zatnula jsem zuby, našla na internetu kontakt a vyrazila. Když jsem paní doktorce odvyprávěla všechny svý problémy, strašně se mi najednou ulevilo. Konečně jsem našla někoho, s kým jsem mohla o svým trablech mluvit." Martina teď pravidelně dochází k odborníkovi a její stav se rapidně zlepšil. cítí se daleko víc sebevědomější, věří si, a dokonce si našla i kluka! ,,Péťa je stašně moc hodnej - ví o té blbosti, co jsem si prováděla a bere mě takovou ,jaká jsem. I s těma jizvama, který nikdy nezmizí... Už kvůli němu do toho nikdy nespadnu znova!"

Sníh...chlad...

17. července 2007 v 20:46 | black sun |  Vzpomínky
Možná vás tyhle řádky vůbec nezajímají, ale co už. Je to můj blog, můj svět a já mám právo se tu vypsat….

17. července

17. července 2007 v 20:23 | black sun
Super, dnes mi přišel nový mobil. Není to žádný zázrak ( Nokia 6230i ), ale jsem za ni ráda. Je to jako předem dáreček k mým 15ti nám. Šlo hlavně o paušál, který mi budou naši platit =o) Nafotila jsem mobilem pár foteček, takže až se dostanu k pořádnému počítači, tak vám je sem dám...Uvidíte jaká zrůda jsem...
Jinak jídlo...mno, radši neřešit...
Doma to byl děs...mamka přišla na moje poslední jizvy. Hrozně ji to sebralo, zuřila, nadávala...málem jsem se rozeřvala. Ona se mě nesnažila nijak psychicky podpořit, ona mi začala nadávat!
Už mám snad jen vás...