Za zdí

2. března 2007 v 20:25 | black sun |  Povídky
Již měsíc jsem odříznutá od světa, již měsíc se užírám, již měsíc odporně tloustnu. Jsem pitomá! Jak jsem mohla přistoupit na tohle? Pobyt na psychiatrii, nejsem blázen! Chci být jen hubená! Jsem tu jen proto, aby mi dali konečně pokoj! Neustále my říkali jak jsem hubená, kostnatá, že nejím, prý že mám anorexii. Haha ! Já a anorexii? Blbost. Říkala jsem si, tak týden nebo čtrnáct dní tu budu a pak nashledanou. Dneškem tu budu již měsíc. Pořád mě nutí jíst a zakazují mi cvičit, tohle není normální místo! To, že jsou tady všechny sestry tak tlusté jim asi nevadí. Ještěže dělám neustále dřepy na záchodě, ale i tak jsem už za ten měsíc přibrala 40dkg. Fůj!!! Je mi ze sebe špatně! Když se oblékám, tak vidím všechny ty své špeky. Už ani nechápu, jak jsem mohla existovat dřív. Vážila jsem 52kg a to jsem si klidně chodila mezi lidi! Pak jsem se ale rozhodla zhubnout, no a tři měsíce po tom rozhodnutí jsem se dostala na 40kg. Všichni vykládají, jak jsem vyzáblá, prý není normální při 168cm vážit tolik co mám já, ale co o ni o tom ví ?! Snad já jediná vím pořádně jak vypadám. Každé ráno se tu vážíme a já mám 40,4kg , neustále se děsím zítřka. Kdybych si sebou sem mohla vzít váhu a mohla se aspoň pětkrát denně vážit, věděla bych jak moc tloustnu. Řekli mi, že tu budu do té doby než přiberu na 45kg. To se však nikdy nestane. Odmítám být tlustá! Než býti tlustá tak radši studená. Vím, ale že mi nic jiného nezbude. Musím se rozhodnout…Já se však rozhodla v ten den, kdy jsem začala hubnout…. Beru si osušku, bílou halenku s černou kravatou a černé kalhoty, svíčku a žiletku, aby to nebylo nápadné, také sprchový gel a šampon. Říkám své spolubydlící ahoj a to jaká je skvělá, ona však netuší co bude dál…Odcházím do sprchy kde pouštím horkou vodu, převlékám se do halenky s kravatou a do černých kalhot, zapaluji svíci, kterou pokládám na vanu. Namáčím si zápěstí vodou a pak už si sedám na podlahu. Přejíždím žiletkou po zápěstí, vím že jsem si zvolila a již není cesty zpět…Vidím kapky krve na své halence a kaluž která se kolem mě pomalu rozrůstá. Pak již ztrácím vědomí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Foo Foo | Web | 30. července 2007 v 23:35 | Reagovat

no na psychiatrii sem si ce nikdy nebyla ale silně pochybuju že tam maji vanu

2 anonym anonym | E-mail | 14. srpna 2007 v 9:19 | Reagovat

Tenhle příběh je NÁ0DHERA máš fakt velikánsky veliký nadání pisat - se máš já všechny lidi obdivuju ale jsem NULA NECHUTNÁ NULA TLUSTĚ OBÉZNÍ KRÁVA ='( Chjo tvých krásných 40kg... Muselas vypadat krásně (a nic proti) ale ještě pár kileček dát dolů a bylabys ideál (MŮJ) =)

3 anonym anonym | E-mail | 14. srpna 2007 v 9:29 | Reagovat

Teda ta baba z tvého příběhu ale všechny ty příběhy máš nádherný!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama