Trápení

21. února 2007 v 20:40 | black sun |  Básničky
Plakala, plakala a pak řekla dost!
Už nechci! Přejdu věčný most.
Už nesnesu, nesnesu své trápení.
Proč nemám místo srdce třebas hroudu kamení?
A tak bez loučení, bez vědomí všech potajmu odchází,
Spoutaná tím nejhorším, pevnými lásky provazy.
Neví kam, ale pořád jde,
ví, že její smutek ji správně povede.
Nohy má do krve rozdrásané,
kam poděly se vlasy načesané?
Hadra stala se z šatů drahocených,
těch krásných - stříbrem vyšívaných.
Ona slabá vyčerpáním, však nepřestává doufat,
ví, že musí věřit a ne zoufat!
V mdlobách na zem dopadá
a domněnce smrti se oddává...
Jenže ona zas oči otvírá
a to co se před ní prostírá...
Leží v posteli s nebesy,
v pokoji černé závěsy,
na židli leží černý šat.
Má či nemá se oblékat?
Oblečená chodbami prochází
a to co chtěla nachází.
Dvoje dveře. Do kterých se dát?
Smrt nebo se zas vynuceně smát?
Tajemné dveře otvírá,
ty kde každý zkomírá.
A tak něčí život končí zas,
už neucítí smutku ani krás...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kejty Kejty | Web | 21. února 2007 v 20:56 | Reagovat

perfect

2 anonym anonym | E-mail | 13. srpna 2007 v 12:42 | Reagovat

Připomíná mi to Kytici od K.J.Erbena Fakt Supr =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama