Únor 2007

28. února

28. února 2007 v 17:16 | black sun
Život je nespravedlivý. Ve škole mě seřvala učitelka jen proto, že mě špatně slyšela. Já se s ní ale hádat nebudu, přemýšlela jsem jestli odporovat nebo se rozbrečet. Zůstala jsem jen stát a dívala se jí do očí, sledovala jsem jak na mě řve že jsem lhář. Všichni ostatní ve třídě čekali jak se zachovám, tak hrobové ticho jsem dlouho nezažila, natož aby se někdy ječelo na mě. Hlavní je, že pravdu vím já, kámošky i naši. Možné taky je, že učitelka viděla můj nechápavý a pravdivý výraz a později jí to také došlo. Došlo, že pravdu jsem měla já.
Ale teď zase něco pozitivního, kamarádka mi včera nabídla štěně, bude černé. Kříženec kokršpaněla a ješně něčeho, taková ta směska. Nevadí mi to, hlavně budu mít něco, co mě bude mít rádo. Bude se tulit, ať budu jaká budu...Tahle vlastnost lidem chybí a je to velká škoda, že ji nemají.

Jedna velká depka...

28. února 2007 v 17:07 | black sun
...strach, strach ze všeho, jak můžu vědět co bude dál??? Zůstanu navždy sama, bez přátel, bez kluka a bez rodiny. Ne, nechci! Splní se mi sen? Nikdy! Jsem hnusná, uřvaná, labilní, no prostě kráva. Oni mě neberou, jsou spolu a jen kdžy něco chcou tak jdou za mnou. Nikdy nikoho nesbalím, jsem hnusná! Bojím se všeho. Reality, do které se musím vrátit. Já ale nechci zpět! Nezvládnu to, budu hubnout, budu blejt. Propadnu, na všechno učení kašlu! Už nechci žít ani být, jsem jen znuděná figura plná prázdnoty, černočerné tmy a strachu. Bojím se říct pravdu, že jsem...Jaká vlastně jsem? Jiná, uřvaná, jiná, mluvím s mrtvým bráchou, jiná!!! Plná beznaděje, jak žít a zvládnou vše? Nemožná to věc, paměť mi sahá na nulu, nemám žádnou zábavu, tlak nejnižší ze všech, hlava se točí do všech stran a srdce bije pomalu...Tak co to se mnou je? Normální nejsem v žádném případě, tak co? Co to je? Už nevím jak dál, co dělat? už mě nechte žít! Táhněte do háje, ty vaše kydy mě tak baví! Nemám náladu, nechci, nechci, nechci! Sama s bráchem, sama pod zemí...

Konec

28. února 2007 v 17:06 | black sun |  Básničky
Necítíš teplo rukou mých,
děsí tě odraz mých očích mdlých.
Něco se stalo, jenže ty nevíš,
chceš, ale přitom se děsíš.
Chceš, jenže máš mě rád,
proto reality se začínáš bát.
Tak se prober a prohlédni!
Dávno jsem vyřkla slova poslední.
Co s tebou je? Pořád se ptáš.
Jenže odpověď už dávno znáš.
Je konec! Já tě již nechci,
nečekám od tebe přání štěstí.
Ale prosím o jedno, prosím jen...
ať ze mě není tvůj špatný sen.

Růže

28. února 2007 v 16:57 | black sun |  Básničky
Pomalu jede, ba přímo klouže,
na zemi se tvoří z kapičky louže.
Kapka ke kapce dopadá
a růže pozvolna uvadá.
Proč muselo se mně tohle stát?
Prožila jsem mnoho, už nemám čeho se bát.
Dalších pár kapek vyteklo ven,
plní se můj nejhlubší sen.
Jde to moc pomalu.Já chci více!
Trochu bolesti, budoucnu vstříce.
Již nejsou to kapky co na zem teče,
růži z obou stran řežou meče.
Není to louže, to jest řeka,
čím dál víc toho do ní vtéká.
Naposled růže slzy ronila
a pak navždy svou hlavu sklonila...

Boty

27. února 2007 v 19:55 | black sun
Druhý článek v téhle rubrice budu věnovat botám. Já osobně mám nejradši dvaceti nebo patnácti dírkové boty s ocelovou špičkou. Vypadají moc pěkně s krátkou černou džínovou sukní. Až budu mít pěníze, což bude doufám brzy! Tak si je koupím a budu v nich chodit do školy, ať si říká kdo chce co chce.
Pár ukázek :
tahle nemá zrovna nejhezčí boty, mám radši vysoké
Moc pěkný obrázek, zajímavě udělaný a botičky též pěkné!
tyto boty mě dostaly...
Pár ukázek co mám vyhlídlé v obchodech :
Moc hezký, ale jsou jen 15ti dírkové
Tak tyhle jsou taky boží, ale v 20ti dírkové variantě jsou lepší
Nevím, které si pořídit jeslti tyto nebo ty pod něma
Do komentářů mi prosím pište svoje názory, které si mám koupit, jestli tyto nebo čistě černé...

26. února

26. února 2007 v 16:32 | black sun
Moc se omlouvám, ale poslední dobou vůbec nemám čas sem chodit. Ještě ke všemu mi naši nazkázali jít v devět spát, měla jsem článek rozdělaný, ale jak jsem to vypla tak se mi neuložil....Ve stručnosti než mě odsud někdo zase vyhodí, ak vám povím pár novinek. V sobotu jsem se ségrou šla večer trochu zakalit, takže ani nevím jak jsem se dostala domů...A v neděli jsem si nechala propíchnout konečně to ucho =o) . Teď se asi někdo vrací domů tak musím....Přijdu si hrozně opuštěná, sice mám celkem dost kamarádů, ale stejně mi přijde, že mi nikdo nerozumí...

23. února

23. února 2007 v 19:27 | black sun
Asi jsem si dnes naprosto definitivně zkazila pověst šprta. Dostala jsem čtyřku z matiky, psala jsem to předtím sice levou rukou ale co. Nějak mě to nevzalo a naši se taky netvářili bůhvíjak zklamaně. Veš škole jsem měla svoje hadříky a holky mi je moc chválily :) Odpoledne jsem byla za Milčem, takže takový oddych. Prostě upa normální den...

Smysl života

22. února 2007 v 20:37 | black sun
Je logické, že smysl života je, jinak bychom neexistovali. Někdo přece musí vytvářet svět, musí ho formovat, proto jsme tu my, my všichni. Proč ale zemřeme? Sami se nad sebou zamyslete, je tu někdo, koho by bavilo žít věčně? Nechci mluvit za vás, ale myslím, že ne. I kdyby někdo věčně žít chtěl, je možné, že by byl tak silná osobnost a ovlivnil by svět až moc. Proto umíráme. Dáváme možnost ostatním podílet se na tvorbě tohoto světa. Pak jsou tu ti, kteří se toho práva vzdávají brzy. Avšak nemůžeme jim to dávat za zlé, již nechtějí být na tomto světě. Vždy k tomu mají důvod….důvod ukončit jejich existenci. Zklamala je láska, neunesli svůj neúspěch….a mnoho dalšího. Každý si někdy řekne proč to dělám? Proč jsem ještě tady? Tak nezazlévejte ostatním to, co jste si již také přáli. Vždyť si splnili svůj sen! Jsou tu samozřejmě tací, kteří si svět opustit nepřáli a tak ho opustili. Křesťané to vysvětlují tím, že si je povolal Bůh, já osobně to vidím tak, že je již nečekalo nic dobrého nebo že jim osud na jejich cestě nepřipravil již nic, co by měli splnit.
Můj názor na smysl života tedy vypadá takto, dostali jsme šanci, šanci alespoň trochu změnit svět k obrazu svému. Leží na nás, jestli ji využijeme nebo ne. Leží před námi plno úkolů a možností jak se vyznamenat, jak ovlivnit druhé a je na nás jestli je vykonáme. Proto tvrdím, že je na nás jestli si život ukončíme sami nebo počkáme, kdy se nit osudu přetrhne sama…

Emo kids

22. února 2007 v 20:35 | black sun
Jsou tací, kteří se podívají na emo kids a nevidí nic, než barbínu a kena převlečené do černých pruhovaných oblečků, co se tváří smutně a z koutků očí jim tečou černé slzy obarvené tmavým make-upem z jejich očí. Avšak pravda se trošku liší od jejich názorů.
Styl emo vznikl z punku. Rozdíl mezi emem a punkem se nachází ve zpěvu. V emu zpěvák vyjadřuje svoje pocity, tzn. chvíli šeptá nebo naopak křičí, jednoduše řečeno vyjadřuje co cítí. Emoboys, emogirls a všichni kteří vyznávají emo styl vyjadřují své pocity, proto tak často na obrázcích vidíme uplakané tváře. Tento styl se za své pocity nestydí. Mnoho lidí tvrdí, že je to jen módní vlna, která jak přišla tak zase odejde, avšak pro pravé " emáky " to není móda. Jde jim hlavně o vyjádření emocí a o hudbu. Z old schoolových kapel to jsou One Last Wish, Husker Du, Dag Nusty… Z novějších popovějších to jsou The Used, My Chemical Romance, Something Corporate…
I když na obrázcích vidíme většinou jen uplakané tváře, dokáží se samozřejmě také smát, radovat a vyjadřovat ty kladné emoce. Kladné…záporné… emoce se nedá tak jednoduše rozdělit rovnou čarou, ale o tom zase někdy příště. Té druhé polovině emo, která pořádně nechápe princip tohoto stylu jde hlavně o módu. Obouvají si barevné tenisky, oblékají upnuté kalhoty a nosí černá pruhovaná trička. Pod oči si malují černé linky - to i kluci. Jejich vlasy si barví načerno, většinou si je češou na bok přes oči, aby jim nebylo vidět moc do obličeje.
A jaký tedy z toho všeho vyvádím závěr? Pokud jsi emo celou svou duší a mluví tento styl za tebe, tak je naprosto jedno, jestli vyjdeš v bílém nebo v černém tričku, jestli půjdeš v teniskách nebo v sandálech…
Ted pro vás, pro ty kterým se tento styl líbí jen kvůli módě. Móda odejde tak jak přišla, už najednou nebudete tak in, tak hledejte váš styl! Styl co mluví za vás a budete šťastní! Protože už nebudete jen kopírka něčeho, ale budete to vy a budete in pořád, pořád když to bude váš styl…

Goths

22. února 2007 v 20:33 | black sun
Gothiky neurčuje to, jestli mají na sobě zrovna veškeré oblečení černé, černý lak na nehtech ani černé linky. Ani nemůžete říci, že ten kdo má na sobě skejťácké rifle není goth. Jde o smýšlení, o názor na svět. Na názorech goths se většinou nachází myšlenka toho, že svět je zlý. Snaží se ho změnit, jenže ono to nejde. Chtějí, ale v tom obrovském světě nic neznamenají, jsou moc nicotní. Mnoho goths má problémy se sebepoškozováním, kterým ventilují svoje vnitřní pocity ( tedy deprese, kterým velice často propadají ) , samozřejmě ani toto není podmínka, pokud - li do kruhu sebepoškozování neupadnete, je to jen dobře! Nemohou změnit svět, stává se pro ně noční můrou vyjít mezi lidi. Do světa, tam kde je nikdo nechápe, jsou tam jen zlí a sobečtí lidé. Goths potřebují pochopení, jsou to jen bojácné lidičky, které fascinuje smrt. Smrt, přijde jim jako jediná věc spravedlivá. To ona jednou postihne každého, ač je zlý nebo hodný. Jenže jaký někdo je, jakou má povahu, tenhle názor si můžeme vytvořit, až když někoho opravdu poznáme, nestačí jeho chování na veřejnosti a jeho vzhled. Musíme ho poznat blíž, proniknout do jeho skryté duše. Mnoho lidí gothiky odsuzuje již od pohledu. Jenže kam dospějete, když budete soudit všechny aniž je poznáte?! Co svět vidí špatného na černém oblečení a make - upu? Proč někoho odsuzovat za úžas k smrti? Popřemýšlejte o tom a sami zjistíte, jak to fascinuje. Život…smrt…a co dál? To teď nikdo sto procentně neví. Většina lidí gothiky opovrhuje, z toho však upadají ještě do větších depresí, strach z toho vyjít mezi lidi, kde uslyší další posměšné hlasy, tam kde budou zase bez přátel, lidé s kterými se baví, jsou většinou jen falešné masky. Jsou jim ukradení… A proto se goths uzavírají sami do sebe, tam se cítí v bezpečí, tam na ně okolní svět nedosáhne. Poslouchají úžasnou gothickou hudbu, ve které se ztrácí, která alespoň na chvíli odplavuje jejich trápení.

22.února

22. února 2007 v 20:11 | black sun
Konečně mi dnes sundali sádru a já už píšu oběma rukama. Yupeey!!!
Vyjeli jsme s mamkou asi kolem půl osmé, oběd jsem si včera odhlásila, takže jsem nemusela do školy :) Asi kolem deváté jsme byli už odbytí a šli jsme s mamkou nakupovat. Prvně žrádlo a pak jsme vybírali kalhoty. Nakonec jsem vybrala tmavě zelený kapsáče za pětikilo. Kupodivu se líbily i mamce, takže z toho byla nakonec spokojenost na obou stranách. Jedenáctkou jsem přijela zpět a na městě si ještě koupila tři trička, dvě z toho jsou stejný, jen v jiné barvě. Mají nápis Pirates a je tam lebka a pak jsem si koupila ještě černý na ramínka ve předu s krajkou. Mamce se ty lebkový trika uplně hnusí...Doma jsem si vymočila ruku a oškrabala z ní suchou kůži. Udělala jsem si vě ci do školy a o čtvr na dvě se vydala do aerobicu. Sice trochu s předstihem, stavila jsem se totiž eče za nevlastním bráchou domluvit se s jeho mamkou na propíchnutí ucha. Takže v neděli budu mít dvě náušnice v uchu :) . No a pak jsem vyjela do aerobicu. A teď jsem zase doma a sedím tady...

Trápení

21. února 2007 v 20:40 | black sun |  Básničky
Plakala, plakala a pak řekla dost!
Už nechci! Přejdu věčný most.
Už nesnesu, nesnesu své trápení.
Proč nemám místo srdce třebas hroudu kamení?
A tak bez loučení, bez vědomí všech potajmu odchází,
Spoutaná tím nejhorším, pevnými lásky provazy.
Neví kam, ale pořád jde,
ví, že její smutek ji správně povede.
Nohy má do krve rozdrásané,
kam poděly se vlasy načesané?
Hadra stala se z šatů drahocených,
těch krásných - stříbrem vyšívaných.
Ona slabá vyčerpáním, však nepřestává doufat,
ví, že musí věřit a ne zoufat!
V mdlobách na zem dopadá
a domněnce smrti se oddává...
Jenže ona zas oči otvírá
a to co se před ní prostírá...
Leží v posteli s nebesy,
v pokoji černé závěsy,
na židli leží černý šat.
Má či nemá se oblékat?
Oblečená chodbami prochází
a to co chtěla nachází.
Dvoje dveře. Do kterých se dát?
Smrt nebo se zas vynuceně smát?
Tajemné dveře otvírá,
ty kde každý zkomírá.
A tak něčí život končí zas,
už neucítí smutku ani krás...

Klid

21. února 2007 v 20:18 | black sun |  Básničky
Den končí a noc začíná,
svou náruč do stran rozpíná.
Ta krásná tma už je tu zas,
přináší s sebou mnoho krás.
Ticho, černo a ten klid!
Nikde spěch, žádný lid.
Jen ty a lidská spása spás,
zachrání z okovů všechny z nás.
Z okovů nejhorších, z okovů života,
pomůže odsud, pomůže ze světa...

21. února

21. února 2007 v 20:00 | black sun
No, jeden z černých podvečerů.
Ve škole jsem se měla celkem fajn, odpoledne u nás byla na návštěvě kámoška s rodiči, takže to rychle uteklo. No, večer jsem si sedla k icq a v celkem dobré náladě kecala s děckama. Jenže pak jsem se s kámošem bavila o jednom klukovi, kterého mám ráda...Sice mi řekl pravdu, kterou jsem už dlouho věděla, ale i tak to zabolelo. Pověděl mi, že by ten kluk semnou nechodil. A nějak na mě přišla depka a pak větší a větší. No a teď jsem v depce a říkala jsem si, že se s tím musím s váma podělit. Jak tak o tom přemýšlím, jsem sama moc dloho. Měla bych přestat všechny kluky co mě mají rádi hned odmítat a jednou říci jo. Jsem ale moc náročná, najít hezkýho, hodnýho, chápavýho a ne až tak moc blbýho kluka je asi v dnešním světě nadlidský úkol...

20. února

20. února 2007 v 20:44 | black sun
Ráno jsem sice byla trochu v depce, ale teď mám supr náladu. Asi si řeknete, že jsem trochu blázen, ale radost mi udělalo to že o mně jeden kluk pověděl kámoši jak jsem hnusná. Uvědomila jsem si, jak není čas na to se utápět v smutku, kterého mám v sobě víc než dost. Avšak musím se smát a dokázat všem ostatním, že nestojím za h... . Musím prostě bojovat!!!
Přišla jsem na to, že toho o mně a klukách moc nevíte, tak vám nějak přiblížím můj svět ohledně kluků...
Ještě jako menší holka jsem si vždycky říkala, že kluci jsou jen na pohrání a odkopnutí. Asi v jedenácti letech jsem měla kluka a samosebou dva dny a nashle...Brala jsem to prostě jako úlet, on se do mě však hrozně zamiloval a neunesl ten rozchod pře srdce. Podřezal si žíly...Sice ho zachránili, ale kdybych ho někdy měla potkat tak nebudu schopná se mu podívat do očí...
Můj další vztah, jestli se tomu dá tak říkat taky nebyl geniální...Ten kluk se mi celkem dlouho líbil, na jedné zábavě jsme se potkali a on po mě vystartoval. Brala jsem to jako dobrou zábavu na večer , jenže on chtěl víc než jen pusu. Zkončilo to tak, že jsem před ním utíkala, sledoval mě až k domu, ale přežila jsem nez újmy...Ošklivá vzpomínka!
Další vztah, letošní léto a dovolená. Fajn kluk, fajn atmosféra...Taky se do mě hodně zamiloval, ale já to brala jako flirt. Léto a dovolená stejně jednou zkončí. Tak jsme zůstali dobrými přáteli.
Můj poslední vztah...Jsou to asi čtyři měsíce zpět. Je to kluk, se kterym bych klidne chodila dele, ale on si pak vybral mou kamarádku. Sama dobře vím, že srdci neporučíš...S ním jsem skončila v posteli, ale přímo k tomu nedošlo, ale i tak jsem to nechala zajit hodně daleko...
Tak to je k mým vztahům vše, proto již možná pochopíte, že se vztahů mooc bojim...

19. února

19. února 2007 v 19:26 | black sun
Jsem byla poprvé po prázdninách ve škole....
Že by nás nějak šetřili se říci nedá! Moje kámoška a sousedka v lavici nepřišla tak jsem si to odtrpěla sama. Moc jsem toho nepojedla a dokonce jsem se dostala už celkem brzo domů. Samozřejmě to na mě doma ale přišlo a já papala a papala. Celý den si příjdu taková opuštěná...nikdo mě nemá rád, protože jsem tlustá a ošklivá! Snad někde seženu to štěňátko, které tak chci. Pak nebudu sama, bude věrný a bude mě mít rádo =) přítel do pohody i nepohody.(
Jsem tlustá...jestli nezhodím tak se zblázním!

Šatičky

19. února 2007 v 19:03 | black sun
Jako první bych se chtěla věnovat šatičkám....jsou nádherný, ale bohužel moc drahý. Nemám žádný, a i kdybych měla, tak nevím jestli bych je unosila. Nejsem si jistá, zda bych je nosila do školy...asi by mě zas všichni pomluvili. Jinak bych je ale nosila kam by se dalo.
Tak tady je pár ukázek :
Princezna ze zámku
Tak tyhle jsou boží!
Taky kláásný...
Kam na ty šaty chodí?!
A teď pár, co se mi nejvíc líbí v obchodech :
Mocinky krásný!!!
Tak na tyhle šetřím...
Supa! Zajímalo by mě, kde vzala ta holka ty glády!? Já chci taky takový!!!
PS: kdyby vás zajímalo, tak tyhle troje šatičky jsou z www.nosferatu.cz

Blízcí

19. února 2007 v 18:27 | black sun |  Básničky
Už je zas večer a já ležím na polštáři,
slzy stékají po mé tváři.
Proč tak bláhová já byla
a svým blízkým uvěřila?
Oni mě zradili
a mou hrdost na dno srazili.
Už nejsou blízcí, nejsou mí,
už neznám je, jsou na mě zlí!
Chtějí mi vzít mou naději, můj cíl,
dusí uvnitř mě ten klid a mír.
Už zas se mi svět od základů boří,
mé ideály pozvolna hoří.
Já nechci do normálu, nechci zpět,
tímhle žiji, to je můj svět!
Tak nechejte toho, nechejte své snahy,
přestaňte být mé duše vrahy!

Sama

19. února 2007 v 18:19 | black sun |  Básničky
Já už nechci být úplně sama,
s tou myšlenkou se probouzet každá rána...
Asi tě miluji, tak mě chtěj!
Pochop, miluj, rozuměj...
Bez tebe jsem jen prázdné nic,
ale chápej, já chci být víc!

Nikdy jsem necítila víc než k tobě,
než bez tebe, tak radši v hrobě.
Ale jak to? Jak to, že tě můžu milovat?
Vždyť si neměl být víc, než můj kamarád.
Jenže láska chodí bez pozvání
a nečeká na přivítání.
Leží schovaná v úkrytu
a v nečekaném okamžiku, už...už je tu.

Pohádky

19. února 2007 v 18:07 | black sun |  Básničky
Proč upadají pohádky v zapomnění?
Vždyť je tam láska a nad čistou lásku není.
Láska - jak tento pojem vysvětlit?
Nelze, každý musí prožít a posléze pochopit.
Láska nerovná se krása, láska rovná se rozumění,
láska je vzájemné pochopení.
Jenže láska nenosí jen štěstí, ale také smutek a zklamání,
to když v něčem krásném nastane zkrat, něčí selhání.
Těžce nese opuštění zradu,
cítí se jiný, jak zavření v hradu.
Kdo zavřel ho tam a řekl mu sbohem?
Ten co pro něj byl ještě před chvílí bohem…