Desetkrát a pak jen prázdno..

19. listopadu 2012 v 23:56 |  Básničky
První jizva
Bolí pálí, k další jizvě duši svádí
Druhá jizva
Krví kropí tvoji kůži, rudá barva jako v růži
Třetí jizva
Sestra zbylých, proč lidí je tolik shnilých?
Čtvrtá jizva
Ze zvyku, sám víš...není úniku
Pátá jizva
Všude je krev, došly city, došel hněv...
Šestá jizva
Musím pryč, k srdci mému on má klíč...
Sedmá jizva
Prosím! Konec! Kůže bolí! Tohle se už nezahojí!
Osmá jizva
Nejhlouběji...slzy v očích, nezoufej!
Devátá jizva
Dochází síly...na povrchu vidím žíly.
Desátá jizva
Odchází duše bez těla, tím skončil život anděla...
 

Pokušení

19. listopadu 2012 v 23:52 |  Básničky
Zaklepal Ti na dveře
s velkou rudou růží...
Čekal až mu otevře
dívka s čistou duší.

Zeptal se tě, co tě trápí,
že prý může pomoci...
Že všechny tvé sny se dají
splnit do příští půlnoci.

Sliboval Ti zázrak světa
na co jenom pomyslíš,
pak stačilu mu říci věta:
Tady mi to podepiš.

Dal Ti tu svou rudou růži,
kterou jsi pevně sevřela
a krev teče po tvé kůži,
jak z čerstvé rány Anděla.

Při podpisu listiny
tajemně se usmál...
Tím získal duši anděla,
co chtěl, to dostal...podlehla.

NeVěŘ!

21. února 2009 v 9:36 | black sun |  Básničky
Zpěv ptáků na potemnělém nebi utichl,
na krčící se smutnou dívku pohled se naskytl.
Schoulená v klubíčku, pláč na tváři měla,
svému milému, že má ji má rád uvěřila...
Jak byla bláhová, jak mu věřila slepě,
teď o vrácení času prosila úpěnlivě.
 


Co se stalo?

21. února 2009 v 9:33 | black sun |  Básničky
Kapky z očí mé tváře kropí,
víčka se jistojistě směrem dolů klopí...
Ve výrazu děs a hrůza co se stalo,
v uších zní tóny hudby, kterou celý večer se hrálo.
Za vinu si to dáváš a nadáváš sama sobě,
při představě že za to můžeš, se vidíš radši v hrobě.
Ta panická hrůza a nevědomost tě ničí,
tvoje svědomí na tebe zpoza hlavy křičí.
Nenávidíš sama sebe za to co se mohlo stát,
nic víc než vrátit čas si teď můžeš přát.
Jak hloupá jsi byla, když myslela jsi jen na sebe,
v okamžiku tomto víc než smutek tvůj mozek cítit nesvede.
Slané kapky dál z očí ti kanou,
zlověstné větry si za oknem vanou...
Čekáš na sebemenší zmínku z venčí,
zásoby slz se nenávratně tenčí.
Prosím odpusť mi, že myslela jsem jen na sebe,
co bych byla, kdybych byla bez tebe?

Koleje

21. února 2009 v 9:29 | black sun |  Básničky
U kolejí stála,
na štastnou si hrála…
Když však odešli přátelé,
myšlenky ozvaly se nesměle…
První hned povídá, že všechno špatne dělá,
dívenka malinká, vzlykem se zachvěla.
Druhá se ozývá, že je moc nesmělá,
k dívčině depresi dávkou přispěla.
Třetí povídá, že ji nikdo nemá rád,
a tak se dívka přestala smát.
Na koleje temné hleděla,
co udělat musí věděla…
Se slzou v oku naposled pohlédla na nebe,
pak už ji pražec do těla zebe..
Již slyší houkání, světla na ni svítí
a ona sleduje, jak smrt se řítí…

Kam dál